Politické kampaně jsou (do jisté míry po právu) etalonem toho, jak se má dělat reklama. Aby také ne. Z pohledu typického inzerenta disponují prakticky neomezeným rozpočtem. Mají týmy lidí od stratégů přes kreativce až po specialisty. Celé týmy kapacit v daném oboru. A pak také týmy lidí, které tyhle týmy lidí řídí (zkuste to říct 3× rychle za sebou :-)).
Marketéři politiků mají ovšem jasný úkol: vyhrát volby. A vyhrát volby, to je práce asi tak na 1 rok, z čehož přibližně 3 měsíce probíhají vlastní kampaně. Jakmile politici kampaň vyhrají, je hotovo. Na dobu určitou mají své jisté a mohou přemýšlet, co bude za těch 4–5 let.
Teď vyhrajeme a po nás potopa.
Jako když hokejisti v závěru zápasu hrají bez brankáře. Samý útok, žádná obrana. Nemají co ztratit.
Ale váš byznys má co ztratit.
My plánujeme kampaně tak, že zároveň stojíme nohama pevně na zemi.
Nejprve budujeme obranu. Přemýšlíme o tom, co se stane, když se spustí reklama. Mají k vám lidé jak najít cestu? Nabízíte něco, o co budou mít zájem?
Dobře si promyslíme, zda do útoku vůbec jít. Můžete si dovolit dostat gól? I ta nejlepší obrana přece občas dostává góly. A i ta sebelepší kampaň si na sebe někdy nemusí ani vydělat.
Pokud jsme se dostali až sem, pak chceme postavit takový útok, který vydrží až do konce zápasu. V případě byznysu to zpravidla není volební den. Firmy chtějí vydělávat i za rok, za pět, za deset let. A chtějí přitom růst. Udržitelně.
A ještě jedna maličkost. Pravidlo, že „pravdu má ten, kdo lže víc nahlas“, může fungovat možná v politice. Těžko však půjdeme do obchodu reklamovat politika, který neplní své sliby. V byznysu se lež nemusí vyplatit.
